Výroba čehokoliv je vlastně poměrně náročná věc. Je to proces, který napomáhá učení se specifickým zaměřením na získávání poznatků o technice. Podstatný je rozvoj technického myšlení, tvořivosti a osvojování dovedností.
My jsme využili polytechniku jako práci s polotovary ze dřeva. Měli jsme k dispozici polotovary ptačích budek a rozcestníků.
Nejprve si děti každý kousek, (díl) musely brusným papírem pořádně očistit dohladka. Kluci, ale i některé holky, vyráběly ptačí budky, na které bylo potřeba kladívko a hřebíčky. Po chvíli se školní družinou ozývaly rány, bouchání a přibíjení, ale také zvuky jako je au, au, to to bolí, jakmile se nějaké to dítko omylem kleplo do prstíku. Před velkým finále bylo potřeba ještě potáhnout střechu budky lepenkou, která se musela samozřejmě též přitlouci menšími hřebíčky. Až byla budka složená, tak si děti vybraly dle své fantazie venkovní barvy a budky natřely. Bylo hotovo.
Protože budek nebylo tolik co dětí v družině, tak jsme měli ještě druhou možnost – vyrobit si rozcestník a toho se chopily zejména holky. Na rozcestníky jsme nepotřebovali ani hřebíčky ani kladívka, ale lepidlo samozřejmě na dřevo. Nejprve se všechny díly musely opět pořádně brusným papírem očistit a dále hlavní díly sestavit, spojit do sebe. Střechu a šipky, které ukazují směr, jsme přilepili lepidlem. Po dni schnutí si děti vybraly různé barvy a rozcestníky natřely dle své fantazie. Nakonec na směrovky napsaly černým fixem názvy měst, vesnic, ale i pokojů a sociálních zařízení jak daleko se nacházejí.
Děti práce nesmírně bavila, byly nadšené, a tak jsme samozřejmě jejich výrobky umístili a vystavili na hlavní chodbě školy, aby i ostatní spolužáci se podívali, jak jsou jejich vrstevníci šikovní.
